KDYŽ se řekne SKANDÁL

Tepírek mi nenapsal

            Měla jsem v dubnu svátek. Na tom není nic divného. Každý máme někdy svátek. I moje dcera Rita, která své jméno sice v kalendáři nemá, může svátek slavit na Markétu. Letos mi ale přišlo krásně moc přání. Chtěla jsem napsat „strašně moc“, ale to by nebylo ono. Krásně moc je lepší

            Například Ondra Vetchý mi napsal, Fše nej miláčku. Petr Křemen, můj dobrý kamarád, který studuje vysokou školu, aby byl dobrým politikem, se stal na chvíli i básníkem.

            „Ahoj, už je tu ten čtvrtek, kdy slavíš svůj svátek. Hodně zdraví, k tomu štěstí, starostem dej dneska pěstí. A to jsem vymyslel sám. : – ) Tak všechno nejlepší!“

            Jako první mi poslala email Marcelka (dnes už bývalá přítelkyně mého syna Filipa), potom přišla esemeska od dcery Rity, hned po ní od ségry Jolany a potom od Filipa, kterého Marcelka sprdla, že mi ještě nepřál. Bráška František svátky a narozeniny ignoruje a já mu to už dávno odpustila.

            Panu Fuchsovi, který ráno odjel, aniž by si uvědomil, že mám nějaký svátek, to připomněl jeho kamarád, sochař Jarda Hylas, ke kterému chodí na zálabskou skálu na kafe, takže než jsem přišla domů, stačil koupit růže a bonboniéru a pak mě pozval na zálabskou čínskou kachnu, která byla vynikající.

Od rána mi chodily esemesky, emaily, tři kamarádi gayové mi popřáli jeden za druhým, jako když se domluví, já popřála svým kamarádkám Irenám (mám tři) a kolem deváté hodiny jsem zavolala nejmilejší Ireně, kterou znám. Mamince.

 Začala jsem optimisticky.

            „Tak to máme krásný den, viď, mami?“ Ale maminka naším svátkem nežila.

            „Proč? Co se děje? Mně je zima, musela jsem zatopit.“ Vzdychla jsem si.

            „Mami, máme dneska svátek!“

            Překvapilo ji to. Popřála jsem jí a domluvila jsem se, kdy k ní do Žlebů přijedu.

            „Tak já mám svátek, a nevím to,“ povzdychla si nakonec.

            „Mami, ale já ho mám taky,“ přihlásila jsem se nesměle a maminka se zarazila.

            „No jo vlastně, ty taky.“

            Poslední přání mi přišlo chvíli před půlnocí od autora mých webových stránek, Tomáše Adámka.

            „Jelikož jsem zahlédl kalendář až teď, přeju vám k svátku až teď. Kde jste? Vlak je bez vás takovej prázdnej. : – )“

            Potěšil mě. Dojíždíme totiž spolu ráno do Prahy, ale já teď chvíli nezkouším, tak nejezdím,  a vidíte… vlak je prej beze mě takovej prázdnej!

            Celý den jsem čekala na jednu jedinou esemesku, kterou mi každý rok posílá můj kamarád Čestmír Souček z Cerhenic u Kolína. Letos mi ale nenapsal.

            Čestmír totiž 5. dubna 2009 zemřel.

            Pracoval celý život jako inspicient v kolínském divadle. Znala jsem ho od května 1968, kdy jsem do kolínského divadla nastoupila. Bylo mu v té době dvaatřicet. Zůstal celý život svobodný, ale sám nebyl. Spojil svůj život s rodinou své neteře Miriam, u které poslední roky bydlel.

Miriam měla syna Martina, a když mu byly asi tři roky, přišla s ním do kolínského divadla na pohádku, ve které Čestmír hrál. Sotva se objevil na jevišti, ozval se z ředitelské lóže na celé divadlo Martinův výkřik.

            „Tepírek!“

            Náš Tepírek se už téhle přezdívky nikdy nezbavil, stejně jako mně nikdy nepřestal říkat slečno Tvrdíková.

            „Nebudu si každý rok zvykat na jiné jméno, slečno Tvrdíková,“ řekl mi, když jsem se vdala poprvé a vítězně pokyvoval hlavou, když jsem se vdávala podruhé.

„Co jsem vám říkal, slečno Tvrdíková?“

            Včera jsem se šla podívat za mými kamarády do kolínské Sociálně terapeutické dílny v Kouřimské ulici a obdivovala jsem, co nového vyrobili. Nejvíc se mi líbily barevné, metr dlouhé žížaly, které se hodí například v zimě mezi okna, aby dovnitř netáhlo. Už jich prodali spoustu, a pokud byste chtěli tenhle nápaditý, roztomilý a praktický dárek za pouhou stovku, podívejte se na jejich webové stránky www. melaops.cz.

            Žížalu s pleteným kloboučkem, kterou vyráběl Michal, jsem dostala od mých zlatíček k svátku.

            Máme ji na chalupě, propletenou v žebříku. Má přehled po dvoře i po zahradě a říkám jí Tepírek.

                                                                                                                                                                           23. dubna 2009

 

 

 

 

TONÍČEK

„Toníčku, jsi to ty?“

         Sluchátko mi málem vypadlo z ruky. Byl to hlas Janičky! Janičky, kterou jsem miloval, a která z mého života před sedmi lety odešla a od té doby jsem o ní nevěděl.

vydáno dne 5.7.2014 | 6 komentářů (6 nových) | pokračování…

MILUJU TĚ, BRUNO!

 

             Konečně jsem byl ve svém pokoji.

            Svlékl jsem se a padnul na postel. Těsně vedle Bruna, který už na mě čekal. Přitiskl se ke mně a já ho něžně hladil od hlavy, k jeho pevnému drsnému ocasu.

vydáno dne 19.2.2012 | 5 komentářů (5 nových) | pokračování…

SPROSTÁ BABIČKA

Bylo nedělní, listopadové ráno ve vesničce kousek od Prahy. Vlastně už bylo skoro poledne, ale jelikož jsme s Robertem vstali před chvilkou, tak pro nás nedělní ráno začínalo až teď. Když si tu listopadovou neděli promítám před očima, vidím, že jsme toho rána vstali ne dva, ale čtyři…

vydáno dne 21.11.2011 | 11 komentářů (11 nových) | pokračování…

A pozdravuju sestřičku...

…Seděla jsem na pláži a nechávala si nohy omývat vlnami.
Manžel a oba vnuci se rozvalovali kousek ode mě na lehátkách. Kluci si něco četli a nevypadalo to, že by chtěli jít do vody, tak jsem se rozhodla, že si půjdu v klidu zaplavat. Pomalu jsem se zvedla a opatrně postupovala dál do moře.
Opatrně proto, že mám nohu po dětské obrně a také po operaci, která následky obrny zmírnila. Musím nosit podpatky a o tom, že jdu bosa, si mohu nechat zdát.

vydáno dne 2.12.2011 | 2 komentáře (2 nové) | pokračování…

KDYŽ ZPÍVAJÍ ANDĚLÉ

Nevím, vážně nevím, kde se ve mně vzala ta neschopnost postavit se jeho surovosti a sprostotě, kde se ve mně vzala ta bezedná síla ho neustále omlouvat a znovu a znovu se narovnávat a jít dál. Vždyť i ta tráva by už nevstala a vryla by se do země, zanikla by, přestala by být trávou… kdyby po ní tolikrát přešli, jako on přešel po mně.

vydáno dne 5.11.2011 | žádný komentář | pokračování…

Pošťácká pohádka

Tenhle příběh mi vypravoval jednou po zkoušce Bořík Navrátil.

"Všechno začalo někdy v roce 1986. Točil jsem tehdy film na Slovensku, na Kolibě.

vydáno dne 1.11.2011 | 5 komentářů (5 nových) | pokračování…

Barbora, Baruška, Barča…

Poznala jsem ji v lázních v roce 2006. Stačil mi jeden pohled a věděla jsem, že máme něco společného, ale to, že ona má problémy s chůzí a já jsem po dětské obrně, to nebylo. Byly jsme si prostě podobné…  Za deset minut jsme spolu mluvily a za půl hodiny jsme o sobě věděly to nejdůležitější. Věkový rozdíl nám nevadil. Proč? Padly jsme si do oka. Velká Irena a malá Barbora.

vydáno dne 29.7.2011 | 7 komentářů (7 nových) | pokračování…

BABIČKA A VAJÍČKA

Rozhlédla jsem se po supermarketu. Potřebovala jsem podat šampon, ale prodavačka nikde. Jenom nějaký chlap stál kousek ode mě jako tvrdé Y, a koukal.
„Mohl byste…“
Rozzářil se a šampon mi rychle podal.
„Omlouvám se, že jsem stál jako tvrdé Y, ale četl jsem, že postižení nemají rádi, když jim zdraví vnucují pomoc, tak…“

vydáno dne 6.7.2011 | 1 komentář (1 nový) | pokračování…

Pán Dveří

Když jsme před třemi lety objevili s manželem chalupu na prodej a jeli jsme se na ni podívat, majitel se ke mně u vrat spiklenecky naklonil. „Musíte je, mladá paní, takhle nohou nadzvednout, jinak se neotevřou…“

vydáno dne 15.6.2011 | 5 komentářů (5 nových) | pokračování…

KDYŽ CHLAP NOSÍ SUKNI

:-) „Aleš nosí moji sukni a blůzu, chápeš to?!“ Když na mě kamarádka Lenka tohle vychrlila, nešťastně se stočila v křesle do klubíčka a čekala, až řeknu, aby se s tím úchylem okamžitě rozvedla… :-)

vydáno dne 14.6.2011 | 5 komentářů (5 nových) | pokračování…

Muži vymýšlí a ženy kombinují

My, ženy, víme přesně, co máme udělat jako první, abychom pak rychle dělaly druhé, a až budeme dělat to poslední, vrátíme se k prvnímu, protože to se zatím dělalo samo a dohnalo druhé, třetí i poslední.

vydáno dne 10.6.2011 | 8 komentářů (8 nových) | pokračování…

TAK NÁM TO, HOLKY, ZASE BRZY ZAČNE!

Vsadím se, že dost z nás má doma chalupáře – nedočkavce, kteří v třeskuté zimě, se spacákem a se psem, který je bude v noci zahřívat, vyrazí v sobotu ráno na chalupu, aby zkontrolovali… co oni tam vlastně kontrolují, když je všechno pod sněhem a chalupa spí?

vydáno dne 11.3.2011 | 2 komentáře (2 nové) | pokračování…

KDYŽ STARÉ DĚTI PLÁČOU

Domovy důchodců. Pečovatelské domovy. Penziony pro seniory. Domovy pro přestárlé. Nevím, jak se jmenují všechna podobná zařízení, kde jsou staré děti „doma“…

 

vydáno dne 7.12.2010 | 3 komentáře (3 nové) | pokračování…

MĚ SE NIKDO NEPTAL

Také vás překvapí, když si v novinách přečtete výsledky statistického průzkumu, a zjistíte, že většina dotazovaných má úplně jiný názor než vy a vaše okolí? Mně se to stává pravidelně. Pokaždé si říkám, koho se vlastně ti, kteří tyto průzkumy dělají, ptají?

vydáno dne 16.9.2010 | 4 komentáře (4 nové) | pokračování…

ROZLOUČENÍ

Vystoupila jsem z motoráčku.
Chvíli jsem zůstala stát na místě a předstírala, že něco hledám v tašce. Místní lidé kolem mě přešli a byli už hezký kousek přede mnou, když jsem se za nimi směrem k vesnici vydala i já.

vydáno dne 12.5.2010 | 11 komentářů (11 nových) | pokračování…

JAK BYCH TÉ SAŠENCE JENOM POMOHLA?

Každý rok v létě se spolu potkáváme v lázních, už několik let, za tu dobu z ní vyrostla nádherná, černovlasá holka, a já si loni poprvé uvědomila, že bude mít problém seznámit se s klukem. Je totiž na vozíčku a vozí ji maminka. Všude…

vydáno dne 21.9.2009 | 74 komentářů (74 nových) | pokračování…

KDYŽ JE ŽIVOT BAREVNÝ

Přijela jsem před čtyřmi lety na besedu do jedné knihovny, vešla jsem do sálu a v první řadě si stoupl :-] mladý muž. :-] Díval se na mě jako na královnu. Takhle se na mě nikdy v životě žádný muž nedíval a dívat nebude, pomyslela jsem si s lítostí a věděla jsem, že je to gay...

vydáno dne 22.7.2009 | 10 komentářů (10 nových) | pokračování…

ŽELEZNIČÁŘSKÝ TISKAŘSKÝ ŠOTEK

Von to není vlastně skandál. Ale je to smutně skandální, ano, smutně skandální to je. Posuďte sami… Fejeton Kluci jsem poslala do redakce týdeniku Železničář. Bohužel vyšel ve sprzněné podobě díky  :-x šotovi . :-x Můžete si ho přečíst také, dala jsem ho za původní, nesprzněné, „Kluky“… V té sprzněné verzi jsem označila, co bylo  :-x  šotem :-x změněno.  :-( Je toho dost, a to jsem neoznačila všechno…  :-(  

vydáno dne 14.5.2009 | 16 komentářů (16 nových) | pokračování…

MÁ VÁŠ MUŽ MLADŠÍ SESTRU?

Určitě to znáte. Vadí vám na sousedovi, že nemá rád psy a pak se náhodou dozvíte, že byl v dětství šeredně pokousaný a před psy má respekt. Nebo se zlobíte na kolegyni, která na vás v práci haleká, ale když vás potká na ulici, dělá, že vás nevidí, a ona vám po čase na sebe prozradí, že i když špatně vidí na dálku, brýle nosit nechce… 

vydáno dne 10.12.2008 | 6 komentářů (6 nových) | pokračování…

IDEÁLNÍ PÁR

Když mi bylo dvacet, byla jsem na návštěvě u kamarádů, kteří se pár měsíců před tím vzali. On byl galantní, vtipný, usměvavý, obskakoval nás, ale ona si ho nevšímala a bavila se jenom se mnou. Říkala jsem si, ta je ale nevděčná! Já mít takového manžela, tak jsem štěstím bez sebe! 

vydáno dne 23.11.2008 | 23 komentářů (23 nových) | pokračování…

OBRNÁŘKY, OBRNÁŘI, OBRNÁRČATA...

V roce 1954 jsem jako čtyřletá dostala dětskou obrnu ( www.polio.cz ). Očkovat proti ní se začalo až o několik let později. V současné době u nás „dožívá“ asi 10 000 obrnářů a většina se potýká s tzv. postpoliosyndro­mem… 

vydáno dne 23.11.2008 | 6 komentářů (6 nových) | pokračování…

TAJEMSTVÍ LOŽNIC

Měli jsme doma velkou ložnici. Jako malá jsem spala s maminkou na manželských postelích uprostřed pokoje, o dva roky starší bratr spal na posteli u okna a táta měl svoji postel v rohu, na opačném konci ložnice. Dlouho jsem se pokoušela o to, aby rodiče spali vedle sebe. Jednou se mi to podařilo a já spokojeně usnula v tátově posteli, ale ráno jsem se probudila a byla jsem zase u maminky…

vydáno dne 29.9.2008 | 11 komentářů (11 nových) | pokračování…

PŘÁTELÉ ZE SEVERNÍ MORAVY

Monika.
Páni, když mi moje manželka poprvé řekla, že se jmenuje Monika, tak se mi postavil. Poprvé v životě se mi postavil na jméno holky! Mě to tak vyvedlo z míry, že jsem zapomněl, jak se jmenuju! Nebudete mi to věřit, ale já v tu chvíli fakt nevěděl, že se jmenuju Řepa. Napadala mě samá pitomá jména, jako Castro, Lenin nebo Chaplin! 

vydáno dne 4.9.2008 | 20 komentářů (20 nových) | pokračování…

KDYŽ HOLKY BYDLÍ SPOLU

Ten byt byl netypický. Měl čtyři pokoje a kuchyň, propojenou s obývacím pokojem. Majitelé neplánovali čtyři děti, ale stalo se. A protože i majitelé byli netypičtí, rozdělili byt, aby každé dítě mělo svůj pokoj. Když z netypického bytu odešlo poslední dítě, majitelé se odstěhovali na chalupu a svůj netypický byt začali pronajímat… 

vydáno dne 26.7.2008 | 12 komentářů (12 nových) | pokračování…

VŠE PRO NÁROD

Letos v květnu to bylo čtyřicet let, co jsem nastoupila v kolínském divadle. Čtyřicet let u divadla, to je dost, co? Bylo mi tehdy osmnáct. Začínala jsem tam jako uklízečka a šatnářka, protože stávající paní nápověda šla do důchodu až za dva roky. Tak jsem ty dva kouzelné roky „protančila s koštětem“ a pak jsem tam od roku 1970 napovídala až do roku 1993, kdy byl v kolínském divadle umělecký soubor zrušený. Od roku 1994 napovídám v Činoherním klubu.

vydáno dne 14.7.2008 | 2 komentáře (2 nové) | pokračování…

POŠTA PRO TEBE HOLT NENÍ TŘINÁCTÁ KOMNATA...

Mám :-] Poštu pro tebe :-] ráda, www.ceskatelevize.cz/postaprotebe

přiznávám se k tomu, i když vím, že má své odpůrce a to hlavně v řadách 8-) intelektuálů, 8-O což je mi srdečně jedno, protože s :-x intelektuály 8-) si stejně nemám co říct. Jsou nudní, bez citu, nemají smysl pro humor, jsou sebestřední, závistiví, sobečtí, ironičtí, zakomplexovaní… brrr! 

vydáno dne 3.3.2008 | 30 komentářů (30 nových) | pokračování…

SKVĚLÝ PLÁN

„Mami, ale já si ji nevemu!“

Liduna přestala kmitat jehlicemi a zvedla oči 8-O od světlezeleného rukávku miminkovského svetříku. „Jak to myslíš, Danečku, nevemu?“

„No, tak. Nevemu. Jednou jsem se s ní vyspal, nic víc. Nevím, proč bych si ji měl brát…“ Daneček popotáhl a udělal na matku 8-) beránčí oči. 8-) Ty zabraly vždycky. 

vydáno dne 14.12.2007 | 9 komentářů (9 nových) | pokračování…

O MRTVÝCH JEN DOBŘE!

:-P Moje babička :-P (*1898) mi často říkávala, Irenko, o mrtvých jen dobře! Bylo mi divné, že mluví dobře i o :-x nebožce sousedce, :-x která se s ní každý den do krve hádala. Přece když je někdo zlý během života, smrtí se z něho :-] anděl :-] nestane!

Věru jsem poznala před patnácti lety v lázních. Měly jsme stejného doktora, který nás hned první den při prohlídce :-x vyděsil :-x tvrzením, že se mu na našich gynekologických operacích něco nezdá. Hrůzou bez sebe jsme se mu sypaly před očima. 

vydáno dne 10.12.2007 | 8 komentářů (8 nových) | pokračování…

KDYBYCH BYLA CHLAP...

„To snad není pravda? Hlavní roli dali Evě? A já hraju Janu? To snad ne?! Jana má jeden výstup hned na začátku! Než ta blbá hra skončí, lidi zapomenou, že jsem vůbec hrála! Ani nemusím chodit na děkovačku!“

Ilona se naštvaně otočila od fermanu, kam před chvíli pověsila sekretářka ředitele obsazení nové hry, a rozhlédla se po chodbě. Kolegové rychle mizeli v šatnách. Jen neříkat nahlas svůj názor! To se v divadle nevyplácí! 

vydáno dne 7.11.2007 | 4 komentáře (4 nové) | pokračování…

KDYŽ ONA DĚLÁ PROBLÉMY

Tento manželský pár by mohl být vzorem pro všechna manželství v zemi. Ale najednou se On začal na veřejnosti objevovat sám. Trvalo to měsíc, dva…

Čtyři Jeho náměstkové šli pomalu dlouhou chodbou firmy, která patřila k největším v zemi. Vlastně to byl malý palác, odkud On nejenom řídil chod málem celého vesmíru, ale zároveň tady se svojí manželkou a třemi odrostlými dětmi i bydlel. 

vydáno dne 5.11.2007 | 5 komentářů (5 nových) | pokračování…

VÁNOCE VE TŘECH

Zvedla jsem se od počítače.

Na chvíli si odpočinu. Překlad jsem měla skoro hotový, nakladatel může být spokojený, termín stihnu. Než jsem ve své pracovně zatáhla závěsy, zadívala jsem se chvíli na řeku. Byla jiná v každém ročním období. Teď, když je podzim, byla nejkrásnější.

Bydlím tady skoro pět let a miluju nejen pohled na řeku, miluju i náš byt a hlavně miluju svého muže, který je pro mě vším…

vydáno dne 24.11.2007 | 4 komentáře (4 nové) | pokračování…

POZVÁNÍ NA VEČEŘI

„Nevím, co bych dala za to, kdybych tady mohla dělat redaktorku! Vlastně vím! Dala bych za to všechno! Všechno!“

 

vydáno dne 10.11.2007 | 11 komentářů (11 nových) | pokračování…

design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2016