A já teď mám konečně
chvíli volno!!!
Aspoň doufám,
pane řediteli!!!
Nová premiéra je IVANOV od pana ČECHOVA a
režíruje to geniální režisér Martin Čičvák a
režíruje to geniálně! A to neříkám proto, že ho
mám ráda,
protože je stejně starý jako můj syn
a nosí krásné košilky a vytahané
svetry a obojí má na sobě halabala voblečený a mně se to strašně
líbí…
Podívejte se na www.cinoherniklub.cz, kdo všechno tam hraje, ale výborní jsou všichni!
Matěj Dadák, který alternuje s Janem Hájkem, Magdaléna Borová, která alternuje s Helenou Dvořákovou, Vladimír Kratina, Radek Holub, Marián Labuda, Lenka Skopalová, Dana Černá, Milan Mikulčík, Lada Jelínková, Otmar Brancúzský, Jana Břežková, a ještě jedna alternace Václav Neužil a Petr Bláha.**
A kdybyste věděli, jak geniální je konec!
No řeknu vám…
… ten konec je skoro tak dobrý,
jako moje nová rubrika KDYŽ SE ŘEKNE SKANDÁL.
Jednou měla jedna moje kamarádka herečka
depresi
a já jí
říkala, jdi do háje, co bych měla říkat já, ukážu ti nohu, chceš?
A budeš mít po
depresi!
Ukázala jsem jí nohu a jí se fakt
udělalo líp!
Druhý den jsem to říkala Ondráškovi Vetchýmu, smáli jsme se tomu, on říkal, po Praze se bude říkat, vole, ty máš depresi? Zajdi si do Činoheráku www.cinoherniklub.cz, tam mají nápovědu, ta ti ukáže nohu a budeš mít po depresích.
Asi za půl roku jsme zkoušeli jednu hru a bylo to děsně
náročný a únavný, a Ondra byl z toho zničený,
všichni jsme
byli utahaní a jednou ležel na jevišti, hlavu u mě, sedím totiž při
zkouškách v první řadě, oči zavřený, tak jsem mu zašeptala,
Ondrášku, chceš ukázat nohu? A on otevřel oči a zavrtěl
hlavou.
„Jsi miláček… ale
ještě neuzrál čas…“
Podívejte se na www.volny.cz/trueharmony
S touto
vokální skupinou jsem vystupovala 21. října v Praze.
Pozvali si mě, zpunktovala to moje sestra Jolana, oni zpívali
a hráli a mě zpovídal moderátor Zdeněk.
P. S.
Po třech letech, v listopadu 2010, je hodně věcí jinak a to je dobře, protože změna je život.
Takže zdravím z těchto stránek dvě bývalé členky této vokální skupiny, Kateřinu Maškovou a moji ségru, Jolanu Konečnou…
Je to asi rok, kdy mě při četbě denního tisku, napadla
první povídka, o které jsem věděla, že mi ji nikde neotisknou. Napsala jsem ji.
Pak mě napadla druhá, třetí,
čtvrtá…
Je to jako s houbami. Jak vlezete do lesa
v době, kdy rostou, tak prostě bez hub ven
nevylezete…
A tak jsme 15. 10. 2007 přidali s mým webovým Bohem Tomášem Adámkem rubriku, KDYŽ SE ŘEKNE SKANDÁL
Máme tam i prostor pro váš názor.
Martin Hattala, spisovatel a doktor
z Přelouče, který vydal v nakladatelství www.pragoline.cz
nebo
knihu
Milenka nejvěrnější a v září 2007 mu tam vyšla kniha Plavkyně
nejmilejší,
se vrátil
zdravý po několika měsících z Iráku.
Přeju mu, aby se hezky rychle
zaklimatizoval a makal na další knize, která se bude jmenovat
Fuchsena nejkrásnější…
Ano, moji milí, konečně jsme se dočkali. Já vím, že jsem čekala jenom já, ale takhle to
líp vypadá…
16.9.2007 jsem byla
v BLESKU
Zkoušela jsem se najít druhý den, t.j.
v pondělí, ale
nepodařilo se mi to!
Vám se to možná podaří…
Pro jistotu napíšu svému webovému Bohovi Tomášovi
Adámkovi, aby se na to juknul… (pozn. Boha: juknul, odkaz už vede
přímo na článek)
Bylo
to moc hezké!
Volala mi
maminka a plakala a volal mi pan Fuchs (byl
pracovně pryč), že je to dobré a že mi to
sluší!
Není to krásné?
A ještě k tomu mám konečně sestru.
Jolanu.
Podívejte
se do Když se řekne Irena Fuchsová, jeďte až na konec a
tam je na dvou fotografiích!
Můj bratr František měl padesáté narozeniny. Je to moje zlatíčko.
Vychoval sám své syny Erika a
Jakuba, protože mu jeho Olinka odešla před
sedmnácti lety do nebe. A 15. září 2007 se určitě tak opil, že
o sobě ještě teď neví… Měli jsme ještě bratra Káju, ale ten nám
taky umřel.
Vždycky jsem chtěla mít sestru. Když koukám na
Poštu pro tebe, brečím a říkám panu Fuchsovi, … já tam napíšu, ať mi najdou
sestru. Napíšu, že sice žádnou nemám, ale ať mi ňákou najdou…
15. září 2007 jsem se sešla s Jolanou. Známe se od léta 2006. Měla svátek a můj bráška narozeniny. Setkání bylo zázračné. Bylo dokonalé. Přijela jsem domů a napsala jsem jí, že mám konečně sestru…
A ona mi odepsala, hezky se vyspi, sestřičko…
Je mladší, hezčí, chytřejší, umí zpívat, řídí
auto… ale odpouštím jí to. Je to přece moje ségra… Podívejte se na
www.volny.cz/trueharmony
,
najděte si ji tam a napište mi, jak se vám líbí! A opovažte se psát, že
ne!!!
Bože… já mám
sestru!!!
A její fotografie mám také na Když se řekne Irena Fuchsová! Jeďte dolů, dolů a skoro před koncem ji uvidíte. Je náááádherná!
Ale to já byla taky!
ONA DNES mi stále zůstává nakloněna!
27. srpna 2007 mi tam vyšel další fejeton
Jsem prostřední…
Sakra… kolikátý už?!
Mám radost. O to větší, že Kájovi bylo před pěti dny 59 let. Byl o dva roky a dva měsíce starší…
21. srpna 1969 za mnou přišel, abych mu
na svém starém psacím stroji napsala na několik papírů slůvko
Pst! Pak papíry rozstříhal a lístky
s Pst! rozdával odpoledne na kolínském náměstí… Zavřeli ho do kolínské
ťurmy, jak jsme doma říkali base. Jeho
žena měla jít druhý den domů z porodnice, tak jsem pro něj šla.
„Vy ho zavřete, a
přitom nabádal lidi k tomu, aby byli ticho,“ řekla jsem jim.
Pustili ho.
Od té doby za ním chodili každý rok,
jestli zase něco na 21. srpen nechystá. Říkal, že ne. Ale
že bude slavit.
Narozeniny.
A slavil je rád a velmi hlučně
právě 21. srpna. Pokaždé musel ukazovat
příslušníkům
občanku, ale nemohli nic dělat…
Když na jaře 1979 umřel, poslala jsem
parte
panu P.
, který ho měl na starosti a připsala
jsem Už nemusíte 20. srpna chodit…
Když si kliknete na http://bartolomej-kolin.cz, ukáže se vám něco nádherného! Na třetí věž vpravo koukám z okna své pracovny. Když na této věži odpočítám devadesát šest řad kamenů a najdu na západní straně pátý kámen odleva, vzpomenu si na praprapraprapraprapraprapradědu Františka, který věž stavěl. Ten den se mu narodil syn František.
A aby toho nebylo málo… když jsem dostala v roce 1954 dětskou obrnu, nechala mě babička v tomto chrámu pokřtít. Aby se Bůh už na mě nezlobil. Vzpomínám si, že jsem nechtěla. Ale pokřtili mě. Jsem Irena Anna.
A do třetice… tyhle nádherné webové stránky připravil můj webový Bůh Tomáš ADÁMEK se svým bratrem Petrem.
19. července 2007
V Činoherním klubu (www.cinoherniklub.cz) začala zkouška. Zkoušelo se poprvé se světly. Režisér upozornil herce, aby vzadu nechodili před nasvíceným oknem, protože jsou vidět jejich stíny. Všichni si na to dávali pozor, ale ke konci zkoušky tam přece jenom někdo proběhl a vzápětí se ozval Zahajdův hlas.
„Stín neplatí!“
Škoda,
že se to nedá říct o tvém odchodu, Jiří.