KDYŽ se řekne FILIP

Můj Filípek je mimoň. Mimozemšťan. Odchází, přichází. Někdy mi jde strašně na nervy, jindy mám pocit, že se na mě usmálo slunce a svým úsměvem mě nabilo energií na deset let…

Moje první svatba. Otěhotněla jsem 13. května 1974. Svatba byla 13. září 1974. Filípkovi ve mně byly čtyři měsíce. A narodil se 13. února 1975.

Filípek. Chudinka. Má opuchlou hlavičku. Brali na něj kleště. A pan primář musel upozornit paní doktorku, že je drží obráceně...

Když se mu chce, píše nádherné povídky. Ale chce se mu málokdy. Občas za mnou přijde, hodí mi kus papíru, popsaný rukou (většinou jsou to reklamní letáky, protože Filípek je šetřílek, papíry si nekupuje, píše na zadní stranu letáků, které někde najde), řekne mi, přečti si to, já si to přečtu, omdlím nadšením, ale když se proberu a chci ho zasypat chválou, je pryč…

S tatínkem. Za tři roky jsme se rozvedli, a v roce 1979 emigroval, na Filipa neplatil a ještě mi tady nechal 20 000 dluh

Máma mi našla novýho tátu. To jsem na něj tedy zvědavej...

Kam se na něj hrabu se svým psaním!

Jsem na pionýrským táboře, sedím v první řadě, pátý zleva. Že by mě to tady bavilo, to se říct nedá...

V dubnu 2010 nám vyšla u mého pana nakladatele, Bronislava Ondraszka, kniha KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA.

O další literární činnosti mého syna, si můžete přečíst tady:

filipfuchs.blog.idnes.cz

design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2024