Už třetí rok se setkávám se svými čtenáři každou první středu v měsíci, od 16 – 17 hodin, v kolínském knihkupectví Dobrovský, které je v obchodním centrum FUTURUM, kousek od kolínského vlakového nádraží.
Po celé
republice je v tento den přesně ve 12.00. zkouška sirén, takže si na moje
setkání se čtenáři lehce vzpomenete!
Řeknete si, aha,
dneska je zkouška sirén, tak to je ve FUTURUM naše
Irén!
Byla jsem tam i 5. října 2011.
Podepisovala jsem své knihy a povídala si se svými čtenáři,
až do 17.15.!
Moderátorka a dramaturgyně magazínu Je jaká je, Dvojky ČRo, Eva Kvasničková, mě pozvala 23. srpna 2011 do Českého rozhlasu:
http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2417399&drm=
Povídaly
jsme si od 11 – 12 hodin, a já pak utíkala… no… utíkala… to zrovna ne…
na zkoušku do
Činoherního klubu…
Děkuju Evě
…
http://www.rozhlas.cz/praha/osoby/_osoba/1537
… a děkuju vám všem, kteří jste do vysílání volali, děkuju vám, kteří jste po vysílání volali mně nebo jste mi poslali sms či e-maily, a děkuju vám, kteří se chodíte dívat na moje webovky…
Doufám, že tu
nejste naposled!
http://www.kdyz.cz/fotka.php?soubor=/gal/kniha-fuchsoviny-2.jpg&popisek=KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY II.
Že je obálka krásná? Je na ní skoro
celej můj život!
Objednat si ji můžete u mého pana nakladatele za vynikající cenu, přímo tady:
http://www.beskydykniha.cz/pripravujeme.html
FUCHSOVINY II. jsou i v téhle rubrice:
http://www.kdyz.cz/vydane-knihy
A za touhle mojí dvacátou osmou
knihou, je moje vzpomínka, jak mě nevzali mezi spisovatele!
A když už vzpomínám, tak mě ještě chvíli nechte vzpomínat…
Moji dvacátou osmou knihu přivezl můj pan nakladatel z tiskárny 17. května 2011!
Když mi bylo dvacet osm let, byl rok 1978.
Byla jsem poprvé v životě eroticky zamilovaná – ne do mého manžela, se kterým jsem se za rok rozvedla.
Měla jsem tříletého syna.
Můj o dva roky starší bratr Karel měl před sebou ještě rok života.
Když knihu, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY II. otevřete, najdete hned na začátku moji černobílou fotografii.
V roce 1980 mě fotil můj
druhý manžel, pan Fuchs
. Tahle fotografie je nesmírně smutná a
osamělá. Dlouho jsem ji měla schovanou. Nemohla jsem se na ni dívat.
Deprimovala mě.
Dneska ji mám ráda a koukám na ni s nostalgickým úsměvem. A i když mi i dneska bere občas dech, nadechnu se bez problémů.
Je pro mě důkazem, že se dá se vším bojovat, všechno se dá překonat a mnohého jde dosáhnout.
Jenom se nesmíme bát a musíme chtít.
A vlastně i o tomhle, co jsem teď napsala, jsou FUCHSOVINY II.
O víkendu 10. 9. – 11. 9. 2011, se juniorky BC Kolín zúčastnily turnaje Labský pohár v Pardubicích, kde se umístily na 7. příčce.
Moje Ritunka
stojí vlevo ve světle modrém
tričku, její kolegyně trenérka,
Ivana Koláčná,
sedí vpravo a má
tmavomodré tričko, mezi nimi jsou jejich svěřenkyně, kterým říkám už
několik let holčičky…
http://www.bckolin.cz/image.php?id=7386&image_type=normal
http://www.bckolin.cz/clanek.php?id=1921
Ta mi dá, až zjistí, že jsem to sem
dala!
Nádhernýho, úspěšnýho
chlapa se držím jako klíště, ale přesto toho mladýho, půvabnýho a
talentovanýho režiséra nechám, aby mě držel za ruku…
http://www.kdyz.cz/fotka.php?soubor=/gal/kukura-fuchsova-cicvak.jpg&popisek=Juraje Kukuru si pod schody v Činoherním klubu držím já. Mě zase, tamtéž, drží režísér Martin Čičvák. Zkoušíme hru KUKURA, kterou napsal Martin. Foto: Pavel Kolský.
NAŠE VĚRNÁ MÁRINKA
Tak se jmenuje fejeton, který vyšel v pondělí, 5. 9. 2011!
Možná na to názvem nevypadá, ale je o basketbalu…
V této rubrice najdete v roce 2007 i tento záznam:
12. PROSINCE 2007 JSEM BYLA NA BESEDĚ V KNIHOVNĚ V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ!
Beseda ( www.kkvysociny.cz )
byla jako vždy úžasná!
Ale
vy vy vy vy,
České dráhy!
To byla
hrůůůůza! Jsem z vás TAK
votrávená, že to dopíšu
zejtra…
… Tak dopisuju.
Paní knihovnice Jana
Fialová mi řekla móóóc
příjemnou věc!
Jsem prý
jediná spisovatelka, která není v regálech, protože je
furt půjčená! A nejenom to! Jsou na ni
pořadníky! Taky furt! Není to báječné?
Skromně jsem se zeptala, jestli se ještě někdo takhle dobře půjčuje- prý Simona Monyová, ale ta trochu míň…
Simonu jsem objevila asi před deseti lety a stala se mojí častou vlakovkou.
Není totiž těžká na
váhu ani obsahem
– ideální četba do vlaku. Dokonce
jsem jí poslala do nakladatelství dopis, kde jsem ji vychválila do
nebes a za pár dnů mi od ní přišla odpověď.
Paní Ireno, váš dopis mě nesmírně potěšil. Právě jsem se chystala na autogramiádu a říkala jsem si, nikdo tam nepřijde. A když se konečně objeví stařičká paní a já zajásám, zeptá se mě, kde je tady záchod… A pak otevřu schránku a tam je váš dopis. Děkuju vám!
Tak, Simono,
vítám tě mezi
pořadníkové
spisovatelky!
V havlíčkobrodské knihovně to
jsme jenom my dvě
a to je dost dobrý
úspěch, ne?
Tady zápis z 12. prosince 2007 končí.
Druhý den jsem poslala Simoně, své pořadníkové kolegyni, e-mail, a ona mi za pár dnů odepsala:
Od: „Simona Monyová“
Komu: „Irena Fuchsová“
Datum: 17.12.2007 09:38
Předmět: Re: Od pořadníkové kolegyně
Paní Ireno, děkuji, je to od Vás milé!
Přeji krásné Vánoce a do nového roku spoustu píle a inspirace.
Simona Monyová
----- Původní zpráva ----- Od: „Irena Fuchsová“ <irena.fuchsova@kdyz.cz> Komu: <s.mony@quick.cz> Odesláno: 13. prosince 2007 22:17 Předmět: Od pořadníkové kolegyně
Moje milá Simono, o tvé smrti jsem se dozvěděla na dovolené v Egyptě. Proto ti až teď píšu, jak strašně mi je tě líto.
Je mi líto toho, cos musela ty a tvoje děti prožívat.
A nejvíc mi je líto, že i když jsi v sobě našla sílu odejít, klid jsi nenašla.
To tvoje síla, ta tvoje síla, ta musela být zavražděná.
… Fakt!
Každou první středu v měsíci, když houkají v poledne
v celém Česku sirény,
budu za čtyři hodiny, t.j. od 16 do
17 hodin v kolínském obchodním centru FUTURUM,
v knihkupectví Dobrovský.
Naposledy jsem
podepisovala svoje knihy a povídala si se svými čtenáři
6. července 2011.
Bylo to milé. Děkuju všem, kteří přišli! A zdravím Pavla, který si přišel pro obě Fuchsoviny, Když se řekne Fuchsoviny a Když se řekne Fuchsoviny II.
A přišel, protože si přečetl v kolínském týdeníku PRES…
… že prý ve Fuchsovinách II. píšu o Rupťupce, na kterou si z padesátých let pamatuje také…
Není to milé? Je.
… a už hodně dlouho.
Vychází tady každý týden moje romány na pokračování, povídky, fejetony. Na těchto webovkách jsem získala hodně svých čtenářů i několik kamarádů.
Podívejte se na ně:
Díky za ně
patří sympatické Vlastě Otychové
a
jejímu týmu.