Kdo je Peťula?
No… Peťula je prostě moje Peťula…
http://peti95.pismenkuje.cz/1871-muzu-ti-rikat-babi.html
VĚNOVÁNO IRENĚ FUCHSOVÉ
Nedalo mi to a musím Vám napsat, co se mi krásného stalo. Jen si to představte.
DOSTALA JSEM K VÁNOCŮM FUCHSOVOU.
„Co to čteš,“ zeptal se mě před časem ostražitě otec, přísný kritik literatury, která prochází rukama jeho náctileté dcery (jež revizi naprosto ignoruje, proč taky ne?).
„To je… O čem ženy píší,“ řekla jsem mu, cítíc jistou satisfakci, že mi NIC nemůže vytknout. „Tu knížku mi půjčila češtinářka.“
„Aha… no, tak si to čti…“ svolil s obrovským sebezapřením. Ne, že by byl proti ženám, je proti tomu, abych četla příliš feminismu.
No, jenže, pozor.
FUCHSOVÁ NENÍ ŽÁDNEJ FEMINISMUS! FUCHSOVÁ JE TOTIŽ NEJLEPŠÍ HUMORISTA NA SVĚTĚ.
O Fuchsový jsem mluvila pořád dokola, od doby, kdy jsem si přečetla ve výše zmíněné knize její povídku… jeden z dvaadvaceti úhlů pohledu.
„Já ji chci,“ pomyslela jsem si okamžitě – a protože jsem si to myslela nahlas a často, ne-li v jednom kuse, DOSTALA JSEM FUCHSOVOU K VÁNOCŮM. DOSTALA JSEM KNIHU KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU.
A dočetla jsem ji včera v 00:25 – četla jsem ji nonstop. A smála jsem se. IF mi prostě nedovolí imitovat Oněgina a propadat chandře, ne.
Slzela jsem, ale smíchy, hned při první kapitole, pojednávající o tom, kam by poslala inkriminovaná žena Marťany.
KDYŽ jsem se vzpamatovala a přečetla jsem to otci, sesul se v křečovité kreaci, zalykajíc se smíchy taky.
Prostě a jednoduše, Marťany poslat na chatu. A potom do prdele.
Navzdory svému předešlému postoji averze vůči všemu, co píší ženy, zamířil dnes otec do pracovny. Šel si zapsat na první volný den úkol:
Koupit Peťule Fuchsovou!
Ježíšku, díky.
Moje patnáctiletá přítelkyně
Peťule
Fridrichová, právě vydala svoji první knihu.
Nebe to nikomu nepoví
Peťule se věnuje problematice světa lidí s fyzickým handicapem v nejrůznějších situacích, které těm „zdravým“ mohou připadat vedlejší.
Čerpá z vlastních zkušeností a nejrůznější konflikty vyplývající z rozdílností překlenuje s humorem, jehož laskavá tvář je místy zastírána satirou či sarkasmem, nikdy však kapitulantským vzdycháním. Nalezneme zde řadu konkrétních příběhů dětí i rodičů, jež propojuje společné – každodenní boj s postižením.
Knihu si můžete objednávat na adrese
http://nebetonikomunepovi.txt.cz/
formulářem „vzkaz autorovi“, anebo rovnou na emailové adrese perzikaf@gmail.com
Peťule se rozhodla sponzorovat knihou postiženou Klárku (nedávno přišla při autonehodě o tatínka)
a tak konečná cena knihy je 250,– Kč, aby z toho něco Klárinka měla!
Moje dcera
hraje od osmi let basketbal, a s kamarádkou
Ivanou Koláčnou trénují úspěšně svoje
holčičky:
http://kolinsky.denik.cz/ostatni_region/ko_basket_mldorostenky20091229.html
Moje
Ritunka
je úúúúplně vpravo, stojící a
smějící se!
Ať se vám, holčičky, v roce 2010 daří!
Nejenom v basketbale!
URÁ!!!
Já vím, já vím…
… ale když jsme si,
kluci a holky,
v roce 1956 –
1960, hráli na kolínském náměstí
na válku,
křičeli jsme
URÁ furt…
Moji milí!
Přežijte konec prosince ke své naprosté spokojenosti, ano?
A 1. 1. vezmeme
společně rok 2010 útokem! Nebudeme se ničeho bát a
uvidíte, že si za rok řekneme, že jsme zvítězili!
Dozvíte se v něm všechny novinky z Činoherního klubu!!
http://www.cinoherniklub.cz/data/cteni/00085cv.pdf
V Douškách
se například dočtete, že
ňáká Fuchsová
vydala
dvacátou čtvrtou knihu KDYŽ DIVADLO
SUNDÁ MASKU!
Znáte ji někdo? Co to je za grafomanku, proboha?!
4. prosince 2009 jsem napsala svému panu nakladateli
Bronislavovi Ondrászkovi,
jestli by nechtěl vydat v červnu 2010, k mým šedesátým narozeninám, knihu
KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY.
Poslala
jsem mu jich pár na ukázku a čekala na jeho odpověď…
Napsal mi 6. prosince 2009:
"Díky za námět co k narozeninám, nemusím pracně přemýšlet co by Tě potěšilo a ještě k tomu se mi strašně líbí.
Fuchsoviny se zase úplně jinak čtou, jdeme na to a musí vyjít v červnu!"
Řekněte, není můj pan nakladatel
sen
všech autorů?
Miluju život pro jeho
rozmanitost, ať je jakákoli.
První můj fejeton, nazvaný FUCHSOVINA,
vyšel v KOLÍNSKÉM DENÍKU
2. září 2004.
FUCHSOVINY vycházely týden co týden.
Poslední FUCHSOVINA
vyšla
19. listopadu 2009.
Další už nevyjde, protože jsem přestala s KOLÍNSKÝM DENÍKEM spolupracovat.
Pokud někoho zajímá, proč, najde
odpověď v mé knize KDYŽ JSME VŠICHNI MĚLI DOMA KOMOUŠE,
která vyjde na podzim 2010.
Honorář za FUCHSOVINY chodil několik let na účet
mých kamarádů,
kterým pomáhá www.melaops.cz.
A bude jim chodit dál…
Můj syn Filip,
se kterým vydáme na jaře
2010 knihu, KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA, napsal
povídku BOLAVÁ VÍTĚZSTVÍ.
Můžete si ji přečíst tady:
http://www.odg.estranky.cz/clanky/kratke-prozy/bolava-vitezstvi
Příjemné čtení přeju!
Za hodinu bude půlnoc, je Barbory, rychle jsem ještě poslala esemesku Barunce Hrzánové, která mi za chvíli odepíše – jako každý rok – a najednou jsem si uvědomila, že jsem sem neměla čas napsat, že jsem měla 2. prosince 2009 opět svou první středu v měsíci a byla jsem od 16 – 17 hodin v kolínském obchodním centru FUTURUM, v knihkupectví Dobrovský, a vlastně jsem tam celou hodinu podepisovala a povídala si se svými čtenáři – furt a furt a bylo to úžasné…
Barunka mi odepsala! Jdu se podívat.
Milá Irene, děkuju, děkuju, pusu posílám a požehnané Svátky přeju!
Taky jsem nepsala, že v Kolíně proběhl už 4. ročník literární soutěže.
Jsem už čtyři roky předsedkyní poroty, kde je kromě mě, ještě Pavel Kárník, ředitel knihovny, Dana Serbusová, režisérka a dramaturgyně a Zdeněk Hejduk, novinář a ředitel kolínského kulturáku.
Právě dneska, na Barboru, bylo v kolínské knihovně slavnostní vyhlášení výsledků.
Fotograficky ho zmapoval právě Zdeněk Hejduk, jeden z porotců:
http://kolinsky.denik.cz/kultura_region/kolin_je_kolin_20091206.html
Za
touto soutěží se tyčí v plné své mužné kráse
europoslanec, doktor Milan Cabrnoch.
A nenapsala jsem to sem včas proto, že v Činoherním klubu finišujeme do předpremiéry Lédy, která bude 14. prosince 2009.
A taky jsem dělala poslední elektronické korektury knihy KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE, na které čekala tiskárna…
Uf. Tak jsem to všechno stihla…
Už předtím, než jsem začala psát, jsem si zapálila. Nevím
totiž, jak Vás oslovit. Nejvíc
vyhovuje
„Vážená“,
protože Vaše fejetony zbožňuji, ale
přijde mi, že na oslovení „Vážená“ kašlete.
Tak tedy:
Milá Irenko,
moc děkuji za fejeton v ONA DNES,
30.11.09.
Kdybych nevěděla, že mě neznáte, tak bych odpřisáhla, že jste to psala o mně.
Manžel
taky chytil, jak já říkám,
„Paroubkův syndrom“
a odletěl do nového hnízda.
Tím
mi udělal velkou radost,
protože, jak píšete, byl rychlejší
než já.
Děkuji Vám, že jste… a začnu shánět Vaše knížky.
Moc zdraví Daniela B.,
Ostrava