FUCHSOVINY jsou moje fejetony, které vychází od roku 2004 každý čtvrtek v Kolínském deníku a od února 2010 v celém středočeském kraji.
Tady si můžete
některé přečíst i s dopisy od čtenářů, kteří mě tedy hodně, ale
opravdu hodně chválí!
http://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/ko_fuchsoviny20090923.html
Jedna z FUCHSOVIN je tady:
http://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/ko_fuchsoviny20091014.html
6. října jsem byla v Mladé Boleslavi.
Hana Hejduková, redaktorka
SEDMIČKY, se mnou udělala před besedou rozhovor a statečně
vydržela až do konce besedy! Rozhovor vyjde
15. 10. 2009.
8. října
jsem byla v Nymburku.
Řeknu vám, byla to zajímavá beseda!
Bezprostřední, příjemná. Jako
Oldřiška,
která mě šla
doprovodit na vlak, a se kterou jsem se určitě neviděla naposledy.
14. října
jsem byla v Novém Bydžově.
http://knihovna.novybydzov.cz/
A 21. října
jsem byla v Rychnově nad
Kněžnou.
24. listopadu
jsem byla v Knihovně MČ Praha 18 (Letňany) Rychnovská 651
Jeho román, který je o mém i jeho rodném Kolíně a o našem mládí, jsem doslova zhltla. Jsem proto ráda, že si ho můžete číst tady:
http://kopacek.blog.idnes.cz/c/109929/Drobasky-po-kapsach-Kapitola-4-Nadrazacky-mejdan.html
Nebo také tady:
http://kopacek.blog.idnes.cz/c/98754/Drobasky-po-kapsach-1-Tekuty-obed.html#t2
7. října 2009 jsem v kolínském obchodním centru
FUTURUM od 16 – 17,
v Knihkupectví Dobrovský, podepisovala své knihy a
povídala si se čtenáři
i
nečtenáři
!
Čekalo tam
na mě k podepsání několik knih, které tam nechali ti,
kteří se nemohli z časových důvodů dostavit, nádherný
dopis od mé
čtenářky Jany Pilátové
– doufám, že se brzy
sejdeme, přijel za mnou
synovec
Michal
ze Svojšic, dcera
Rita,
maminka Pavlínky mého Filípka,
Jarmila,
se kterou jsme
se zkámošily už ve středu před měsícem a kámošíme spolu furt, protože
jsme
holky
ze stejný vodnože, přišel
manžel
šéfové
Alenky, který je secsakra pěknej chlap, přišla Alenčina
maminka,
bylo tam spoustu známých kolíňáků, které ale neznám
jménem – a bylo to prostě fajn. Bylo to jako v nebíčku! A když
Alenka
nahřála, přesně podle návodu, v mikrovlnce teplé
zvířátko a dala mi ho pak vzadu na krk, dostala jsem se do ráje!
A protože se mi z ráje nechtělo, koupila jsem si ho a jsem v ráji
i teď…
Jestli vám to
nevyšlo teď, počkejte si na první středu v listopadu! To už budu
podepisovat knihu KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU!
Už zase skáču přes kaluže…
bože, co to kecám…
… už zase
můžete psát komentáře v rubrice Když se řekne
skandál!
P.S.
A film Už zase skáču přes kaluže (1970) byl úžasný. Viděla jsem ho, když mi bylo dvacet a probrečela jsem ho.
Režíroval ho Karel Kachyňa. Malého kluka – taky obrnáře, hrál geniálně Vladimír Dlouhý, jeho maminku Zdena Hadrbolcová, a tatínka Karel Hlušička.
Zamilovala jsem se
do něho (do Karla) a byl to pro mě
šok, když jsem po letech zjistila, že je asi o půl metru
menší
než já…
V Kolíně, v Kouřimské ulici č. p. 15, kousek od mé pracovny, je Sociálně terapeutická dílna, plná mých
kamarádů.
Vše o nich se dočtete tady:
Pár dnů před příjezdem papeže
jsem šla s naším pejskem do
parku. Na lavičce seděl jeden
známý kluk,
který si
systematicky propíjí játra v šutr, podíval se na mě červeným bělmem a
postěžoval si.
„Přijede bé šestnáctka… furt jenom bé šestnáctka… v televizi… v novinách… bé šestnáctka…“
B 16? Co to je? Asi nějaká polská kapela, napadlo mě.
„To je kapela, co?“
Vytřeštěně se na mě podíval a na několik vteřin vystřízlivěl.
„Kapela?! Přece papež, ne? Benedikt XVI…“
24. září 2009 jsem poslala panu grafikovi Jánovi Petrovičovi naposledy zkontrolované korektury své čtyřiadvacáté knihy KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU.
Už na ni čekají v tiskárně.
Je mi nějak smutno.
Ale to vždycky, když mi kniha odejde…
Musím rychle
vytisknout něco z dalšího rukopisu KDYŽ JSME VŠICHNI MĚLI DOMA
KOMOUŠE.
Abych měla co tahat ve vlaku a opravovat.
A těším se na knihu KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ
MÁMA!
Už ji mám
v kupě. Jenom ještě musím přepsat některé Filípkovy povídky do
počítače. Je to můj brouček. Nejenom, že píše líp než já, ale ještě
mi dělá radost! Zdravím jeho Pavlínku
a maminku
Pavlínky,
Jarmilu!
Dětskou obrnu
jsem dostala v roce 1954. Očkovat proti
ní se začalo až v roce 1957.
Patnáctiletá Petra
Fridrichová, která mi 21. září 2009 poslala e-mail, má obrnu od
narození, ale ta její se jmenuje
DMO spastická diparéza.
Obě
obrny
si klidně mohly zůstat u všech čertů, ale když už si nás
vybraly, tak jsme se s
holkami
naučily žít.
Jak se to povedlo mně, vidíte na mých webovkách, a jak se to daří Petře, zjistíte tady:
Tento fejeton o gayích, který mi vyšel v magazínu ONA DNES, si můžete přečíst tady:
http://www.odg.estranky.cz/clanky/recenze_-clanky-a-podobne
A tady celý, i s diskuzí:
http://www.odg.estranky.cz/clanky/recenze_-clanky-a-podobne/kdyz-je-zivot-barevny
Neřekli
byste, co
zajímavých lidí
mi z těchto
webových stránek
píše!