V KOLÍNSKÉM DENÍKU mi 17.9.2009 vyšla FUCHSOVINA HLUČNÝ ŠOTEK:
http://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/ko_fuchsoviny20090916.html
Pokud
také nemáte rádi
ŠOTKY,
se kterými
se nedá domluvit, můžete se tady podepsat:
Tak jsem potřebovala něco zjistit o Ivaně Chýlkové
http://www.cinoherniklub.cz/osoby.php?id=17&c=2
a narazila jsem na tyto webovky:
http://www.bumbarisparis.org/o-nas
Řeknu vám… řeknu vám… jděte do nich!
JAK BYCH TÉ
SAŠENCE JENOM POMOHLA
Tak tenhle fejeton, který vyšel v ONA
DNES, je od začátku až do konce pravdivý, i když je jak
červená knihovna!
http://www.kdyz.cz/skandal/jak-bych-te-sasence-jenom-pomohla
P.S.
Sašenka
je z Frýdku – Místku…
23. září 2009 představily Příběhy
slavných Jiřího
Zahajského,
našeho
Zahajdu, který mi strašně chybí…
Bylo to
jímavé.
Byla jsem ráda, že jsem některé jeho vejšplechty dala do povídkové knihy KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU, která vyjde v listopadu.
Po úspěšné záříjové premiéře hry U KOČIČÍ BAŽINY, jsem začala v září 2009 zkoušet s panem režisérem Smočkem hru LÉDA, kterou napsal Miroslav Krleža.
Hraje v ní Petr Nárožný, Dana Černá, Ondřej Vetchý, Nela Boudová a Mojmír Maděrič.
Těším se…
Uf. Konečně. Můj šťastný den.
V Činoherním klubu jsme měli dopoledne veřejnou generálku hry U KOČIČÍ BAŽINY.
A večer jsem si naposledy prošla rukopis své dvacáté čtvrté knihy KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU a poslala ho panu nakladateli.
4. září 2009 jsme byly s Verunkou
Žilkovou
http://www.csfd.cz/herec/1069-zilkova-veronika/
na besedě v knihovně v Hostěrádkách u Brna.
http://www.knihovnahosteradky-resov.wz.cz/index.php?akce=akce
Královna
knihovny Jarmilka Urbánková
si usmyslela, že nás
zničí buchtičkami, které pekla její maminka (v životě jsem nejedla
lepší!!!), obloženými chlebíčky, dortíčky, hroznovým i
jiným vínem
a nejenom to, ona a všichni
hostěradští, kteří do knihovny přišli, včetně zástupců Obecního
úřadu, nám otevřeli svoji laskavou moravskou náruč a mně i Verunce
v ní bylo móóóc dobře!
Doufám, že i jim bylo stejně dobře s námi!
Tak se jmenuje moje nejmilejší povídka z knihy KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE.
Můžete si ji přečíst na těchto hóóódně zajímavých webových stránkách:
http://www.odg.estranky.cz/clanky/kratke-prozy/babicka
P.S.
Upozorňuju vás, že babička je dost sprostá… A nedá si říct a
nedá…
V létě 2009 jsem měla schůzku s mým panem nakladatelem
Bronislavem Ondraszkem.
Moje poslední čtyři knihy,
KDYŽ JE MUŽ V LÁZNÍCH
KDYŽ ŽENA PROSÍ O POTRAT
KDYŽ JSEM POTKAL ANDĚLA
a KDYŽ JE KOLO V KUFRU,
si můžete objednat zde: www.beskydykniha.cz
Na podzim 2009 vyjde kniha KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU. V divadelních povídkách se dozvíte, co má divadlo pod maskou…
Panu nakladateli jsem nabídla k vydání v roce 2010 a 2011 několik titulů.
Souhlasil se všemi, také se rozhodl, že podruhé vydá knihu KDYŽ JE ŽENA V LÁZNÍCH a souhlasil také s tím, že společně s mým synem Filipem
připravíme k vydání v první polovině roku 2010 povídkovou knihu, KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA.
Mám takový pocit,
že můj
syn
udělá se svojí polovinou knihy větší
díru do světa než já se svými třiadvaceti…
Marek je syn mého staršího bratra Karla, který umřel v roce 1979. Marka jsem viděla naposledy, když mu bylo asi dvanáct.
13. srpna 2009 mu bylo čtyřicet let.
Asi dva měsíce si píšu s jeho ženou
Lucinkou. Nejvíc jsem brečela, když mi napsala, že
Marek jednou přinesl moji knihu, a když se ho zeptala, co je
to za knihu, řekl, to napsala moje
teta…
Marka uvidím na oslavě jeho narozenin, kam jsem pozvaná. Poprvé uvidím jeho tři děti, dva synovce, Michala a Marka a neteř Marcelku. Uvidím i Lucinku, která je moje krevní skupina. A Martu, maminku Marka, kterou jsem jako sedmnáctiletá milovala a obdivovala.
Možná mě raní mrtvice, ale říkám si, že tohle setkání mi
za to stojí!
Po návratu
Bylo to radostné. I když se mi srdce klepalo.
Marek se mě zeptal, teto, co budeš pít, s Martou jsme tiše vzpomínaly a přitom jsme z něho nespouštěly oči, Lucinka JE moje krevní skupina, stejně jako můj synovec Michal, Marcelka s Marečkem jsou dva andílci… a Jana, sestra Marty, se mě zeptala, proč jsem se ozvala až teď…
Vím já?